Přehled významných současných lokalit aragonitu v Českém středohoří

text: Michal Filippi a R. Filippi (s černobýlími obrázky otištěno v časopise Minerálu 3/04)

foto a obr: M. Filippi, P. Püschel, K. Mařík a Z. Dvořák

Úvod:

České středohoří je svým vulkanickým původem jedním z nejpozoruhodnějších krajinných celků České republiky. Morfologie, kterou má dnes je výsledkem třetihorního vulkanismu kombinovaného se sedimentační činností a pozdější denudací. Z mineralogického hlediska je České středohoří proslulé hlavně výskyty zeolitových lokalit ať už historických (dnes zaniklých) nebo i těch, které stále poskytují kvalitní vzorky minerálů. Vzhledem k ostatním geologickým celkům v České republice je Středohoří také významnou oblastí s výskytem pozdních hydrotermálních karbonátů vznikajících na puklinách bazických vyvřelin (Bernard et al., 1981). Aragonity z těchto výskytů patří mezi nejkrásnější v celé republice a například krystaly z Číčova u Hořence jsou jedny z nejkvalitnějších na světě. Tento příspěvek navazuje na práci o aragonitech v Lounském středohoří (viz Filippi, 2001) a jeho cílem je shrnout publikované i nepublikované údaje o významných a případně stále produktivních lokalitách aragonitu v oblasti celého Českého středohoří. K názvu příspěvku ještě dodejme, že slovo současný zde představuje časový horizont přibližně posledních 20-ti let.

Braňany Malý opuštěný kamenolom u obce Braňany (mezi Mostem a Bílinou) již delší dobu poskytuje vláknitý až stébelnatý bílý aragonit v žílách až 10 cm mocných. V roce 2002 zde však byl učiněn ojedinělý nález velkých fialových krystalů aragonitu, který bude popsán v samostatném příspěvku (viz Dvořák, Svejkovský, 2004; foto: Z. Dvořák).
foto: Z. Dvořák

Dobrčice - Skršín V oblasti se nachází několik výskytů aragonitu. Zde budou zmíněny dva nejvýznamnější. První se nalézá u silnice mezi obcemi Dobrčice a Skršín asi 8 km j. od Bíliny. Blíže ke Skršínu je na levé straně silnice malý, částečně zahliněný a vegetací zarostlý lůmek, založený v bazaltických(?) horninách. V jeho blízkosti a také na okolních polích lze na povrchu nalézat úlomky aragonitu. Jedná se o vláknité agregáty rovnoběžně uspořádaných jemných stébel (deskovité fragmenty žil). Agregáty dosahují mocnosti běžně 3-5 cm vzácně i více. Aragonit je bílý až šedý, většinou mírně navětralý, pravděpodobně více či méně přeměněný na kalcit. Druhá lokalita se nachází mezi zrekultivovaným porcelanitovým lomem východně od Korozluk a obcí Dobrčice. Z lomu vede do Dobrčic polní cesta a zhruba podél ní v lesíku směřuje na Dobrčice také roklina. Lokalita leží mezi cestou a horní hranou rokle v malé depresi (na poli) mezi návrším (tvořeným částečně porcelanitem) a koncem lesíka u Dobrčic. Aragonit se vyskytuje opět v podobě deskovitých úlomků vláknitých agregátů, s nejvyšší pravděpodobností vyvětralých výplní puklin v čediči, který se nachází v podloží. Obvyklá velikost desek je do 5 cm mocnosti při ploše maximálně 10 x 10 cm (vzácněji byly nalezeny i větší kusy). Agregáty mívají nejčastěji bílou barvu, ale někdy jsou tence páskované (žlutě a hnědě zbarvené). Vybrané nezvětralé kusy aragonitu z této lokality byly pokusně leštěny do nábrusů nebo i muglí (O. Janeček, ústní sdělení). Nábrusy mají příjemný hedvábný lesk s efekty podobnými těm, které jsou známé u leštěných krokydolitů (např. tygří/sokolí oko). Zajímavý je na lokalitě společný plošný výskyt aragonitů s opály. Opál se nachází také v podobě deskovitých úlomků, ale s typickým „hlízovitým“ až „karfiólovým“ povrchem. Barvu má obvykle světlou, žlutavě a nazelenale okrovou až hnědou, někdy jsou vzorky značně rozpraskané. Velikost úlomků se pohybuje většinou do 5-ti cm velikosti, ale byly nalezeny i desky okolo 15 x 15 cm velké. V některých porézních vzorcích jsou dutinky pokryté vrstvičkami světle modrého chalcedonu.

Dolánky Souhrnně byly minerály z činného kamenolomu u Dolánek (asi 2 km jv. od Teplic) publikovány teprve nedávno (Svejkovský, 2003). V poslední době je lokalita pravidelně navštěvována některými severočeskými sběrateli a jsou tak zaznamenávány zajímavé nálezy. Kromě amfibolu, analcimu, chabazitu, natrolitu, phillipsitu a thomsonitu je na lokalitě poměrně hojně nalézán i aragonit v několika generacích a morfologických formách. Podrobněji se o nich zmiňuje právě Svejkovský (2003). Zde tedy jen krátké resumé. Nejběžněji je aragonit nalézán ve svrchních patrech lomu v alterované (zjílovatělé) hornině. Podobně jako na dalších lokalitách (viz dále) je aragonit vázán na kalcitové žíly, které se rozevírají do dutin. Aragonit v nich vytváří vějířovité agregáty tvořené sloupci a jehlicemi bílé až nafialovělé barvy do velikosti několika málo centimetrů. Vzorky jsou nápadně podobné aragonitům z nedalekých Všechlap. Ze starších nálezů (cca 10 let nazpět) jsou známy i fialové krystaly do 6-ti cm omezené a ukončené krystalovými plochami (J. Svejkovský, ústní sdělení). Na spodním patře lomu byly v dutinách na zeolitech nalezeny i drobné vějířky jehličkovitých krystalků maximálně 2 mm velké.

Hořenec (Číčov) Vzhledem ke svému významu je lokalita popsána v samostatném příspěvku.

Korozluky I Korozluky (dříve Kolosoruk) jsou malá obec mezi Janským a Křemencovým vrchem, 6 km jv. od Mostu. Jako mineralogická lokalita je obec zmiňována již od první poloviny 19. století, bohatý přehled historických prací uvádí např. Kratochvíl (1957). Novější zmínky o zdejších minerálech se však od dob Hibsche (1934) již neobjevují a lokalita prakticky upadla v zapomnění. Nově byla lokalita pro mineralogickou veřejnost objevena dvěma severočeskými sběrateli J. Kotkem a F. Šrámkem zhruba v roce 1988. Od 90. let pak byla navštívena několika málo dalšími sběrateli (O. Janeček, B. Zasadil, aj.) a byly učiněny zajímavé nálezy. Autor příspěvku (M.F.) prováděl na lokalitě systematické sběry od r. 1990 do roku 2001 (celkem 28 návštěv). V roce 2001 však byly již nejvýznamnější odkryvy zrekultivovány novým majitelem pozemku. V literatuře byla lokalita nově poprvé představena v roce 2003 (viz Filippi, 2002). Lokalita se nachází na vrcholu Korozlucké výšiny (jižní části Janského vrchu), kde stojí od roku 1806 klasicistní zámeček. V jeho okolí se ještě nedávno vyskytovalo několik výchozů horniny s dosud popisovanými minerály. V současné době je areál zámečku v soukromém vlastnictví a v několika posledních letech probíhají rekonstrukce budov a revitalizace okolních pozemků. Během těchto prací došlo k zavezení nejdůležitějších horninových odkryvů zeminou. Korozlucká výšina je tvořena olivinickými bazaltickými horninami. Bořický (1873) označil tyto horniny jako pikritické čediče. Pozdní hydrotermální minerály jsou vázány na koncentricky zonální karbonátové (převážně kalcitové) žíly, které vyplňují pukliny v hornině. Tyto žíly jsou až 5 cm mocné a někdy se rozevírají do dutin o šíři cca 15 cm při ploše několika desítek cm2. Bořický (1873) stanovil pro lokalitu paragenetickou řadu, kterou je možno sledovat s některými doplněními i na nově nalezených vzorcích (Filippi, 2002). Jak přehled dosud nalezených minerálů, tak popis aragonitu byly již publikovány (Filippi, 2002; resp. 2001), přesto zde bude pro úplnost příspěvku aragonit stručně charakterizován. Kusový aragonit je nejčastější formou výskytu tohoto minerálu na lokalitě. Má bělavou až medově žlutou barvu, podobnou barvě vzorků z lokality Hořenec, ale mírně tmavší. Občas se jedná o částečné kalcitové paramorfózy po aragonitu, v tom případě jsou vzorky kalně bílé a jen slabě nažloutlé. Kusový aragonit zcela vyplňuje dutiny v karbonátové žilovině, ale ve volných prostorách jsou vytvořeny i nepravidelné krystalové plochy. Pokud bylo v dutinách více prostoru, vytvořily se celé větší nedokonalé krystaly. Většinou nemají polární zakončení, protože se opírají o stěny dutin. Někdy jsou rozlámány novějšími pohyby v hornině. Mají stejnou barvu jako kusový aragonit a dosahují i 10 cm velikosti. Často bývají na plochách lehce korodované huminovými kyselinami vznikajícími v půdě. Krystalovými plochami dokonale omezené krystaly byly nalezeny pouze vzácně. Mají vínově až medově žlutou barvu a dosahují velikosti okolo 5 cm při tloušťce 2 cm. Krystaly jsou sloupcovité až mírně tabulkovité (podle osy b) a nejčastěji se vyskytují tvary {110}, {010}, {011} a {101}. Dvojčata a polysyntetické srůsty byly pozorovány mnohem méně často než u vzorků z Číčova. Zajímavé jsou krystaly se skoseným polárním zakončením, které nebyly na jiných lokalitách v Českém středohoří nalezeny. Velmi drobné čiré až bílé jehlicovité krystaly se vyskytují jako nejmladší generace aragonitu a jako jeden z nejmladších minerálů vůbec. Na rozdíl od předchozích typů se jehličkovité aragonity vyskytují často i na křemeni nebo chalcedonu, čímž budiž upřesněna informace z předchozího textu o aragonitech (viz Filippi, 2001). Jehličky jsou uspořádány do vějířkovitých a chomáčkovitých nebo drúzových povlaků. Jednotlivé jehličky jsou maximálně 2 - 5 mm dlouhé (vzácně až 1 cm).
foto: Z. Dvořák

Korozluky II Aragonit má v nejbližším okolí Korozluk ještě druhou lokalitu - na poli za areálem bývalého státního statku, cca 80 m pod silnicí Louny - Most. V okolí ostrůvku zeleně zde vystupuje výchoz subvulkanických bazaltických hornin. Výskyt aragonitu je zde vázán patrně na jejich styk se slínovci. Na této lokalitě se aragonit vyskytuje pouze ve formě více či méně zvětralých stébelnatých agregátů, které vyplňují poměrně mocné trhliny v hornině. Úlomky žil vyvětrávají nebo jsou vyorávány a lze je nalézat i v současné době. Stébelnaté krystaly jsou v agregátech usměrněny vzájemně rovnoběžně, kolmo ke stěnám trhlin. Často jsou přítomny dutiny, do kterých ční malé krystaly s nedokonalým krystalovým omezením. Tento typ aragonitu je málo zvětralý – jednotlivá stébla v agregátech jsou lesklá, avšak silně popraskaná. Mocnost výplní je až 20 cm, tloušťka stébel se pohybuje do 5 mm. Barva aragonitu je výrazně světlejší než na předchozích lokalitách, krystaly jsou skoro čiré až světle vínově žluté. Vějířovité agregáty jsou tvořeny velmi jemnými jehlicemi uspořádanými paprsčitě, nejčastěji z jednoho středu, ve kterém je buď dutina nebo shluk drobných krystalů dolomitu nebo sideritu. Jednotlivé kusy agregátů v podobě kulovitých hlíz vyvětrávají z horniny, kde byly patrně přítomny jako žilné výplně trhlin přes 20 cm mocné. Aragonit je silně zvětralý a často přeměněný na kalcit. Jeho barva je tedy nejčastěji kalně bílá až žlutošedá.
sbírka a foto: P. Püschel; narostlý krystal cca 2 cm  sbírka a foto: P. Püschel sbírka a foto: P. Püschel sbírka a foto: P. Püschel

Měrunice Lokalita se nachází na vrchu Stříbrník u obce Měrunice, cca 12 km s. od Loun. Jedná se o nevýrazný čedičový pahorek, který postupně zaniká v důsledku těžby štěrkového kamene. Činný lom má v současné době dvě patra. Vrchní patro je tvořeno převážně kompaktním či sloupcovitě a balvanitě odlučným čedičem a neposkytuje zajímavé nálezy minerálů. Zajímavější je spodní patro – v jeho střední části je hornina zcela přeměněna ve směs jílových minerálů a slíd a obsahuje i částečně pyritizované fragmenty zuhelnatělých třetihorních rostlin. Jedná se zde patrně o důkaz výlevu horké lávy do vodního prostředí. Větší část této „jílovité“ polohy byla již odtěžena, část zůstává v podobě jakéhosi ostrova na místě. Formy aragonitu na této lokalitě byly již podrobněji popsány (viz Filippi, 1998), zde proto bude uveden jen stručný souhrn poznatků. V měrunickém lomu se vyskytují tři hlavní typy aragonitu. Nejčastější a i dnes se vyskytující jsou bílé rovnoběžně vláknité agregáty tvořící výplně puklin do mocnosti 5 až 10, velmi vzácně i 20, centimetrů. Tyto agregáty jsou podobné vzorkům z lokality Dobrčice. Velmi pěknou formou jsou dokonale omezené krystaly, které jsou částečně svými tvary podobné hořeneckým, ale mají světlejší žlutohnědou až hnědavě béžovou barvu. Krystaly jsou většinou uvnitř kalné a jemně popraskané. Oproti Hořenci se u nich častěji vyskytuje dvojčatění podle (110). Nalezeny byly ovšem i pěkné vícečetné cyklické srůsty. Větší krystaly do 8 cm byly nalézány někdy v období 1986-88 tehdejším pracovníkem lomu p. Jiřím Kouhoutem na spodním patře. Menší krystaly (cca do 3 cm) byly nalézány v letech 1991-92 ve výchozu pukliny s aragonitem na bázi spodního patra lomu. Poslední forma aragonitu je nejzajímavější a v celé České republice v současné době značně výjimečná: jehlicovitý aragonit v dutých hlízách. Čiré nebo bílé jehlicovité krystaly jsou až 2 cm dlouhé a hustě vyplňují duté karbonátové hlízy. Jehlice aragonitu nenarůstají náhodně na povrch karbonátu uvnitř dutin, ale drúzovitě vyrůstají přímo po obvodu dutiny uvnitř celé hlízy, takže lze mluvit o klasických geodách. Tyto geody mají velikost nejčastěji do 10 cm vzácně byly nalezeny až 20 cm velké. Výskyt byl zaznamenán pouze v období od léta 1988 do července 1990. Od té doby, přestože je lom sledován každý rok se již neobjevily. Jejich výskyt byl totiž vázán na jižní část „jílovité“ polohy (zmiňované výše), která byla během těžby odbagrována a převezena na haldy nad měrunickou přehradou. Dnes jsou však tyto haldy již zrekultivovány.

Obrnice Obrnice patří mezi málo známé lokality (není zmiňována historickými pracemi), ovšem byl zde uskutečněn relativně významný nález. Podrobněji o něm referuje Brus (1986). Lokalita se nachází v opuštěném lomu na jz. svahu vrchu Kamenec s. od Obrnic. V balvanech zde byly v roce 1983 nalezeny Z. Brusem pukliny vyplněné bezbarvými čirými, vzácně světle žlutými krystaly aragonitu do velikosti cca 4x1 cm. Aragonit tvořil dobře omezené krystaly někdy polárně zakončené. Krystaly nenarůstaly jako klasické drúzy, ale ležely více méně jednotlivě nebo v náhodných agregátech uvnitř puklin. Lom je již přes 20 let uzavřen a postupně zavážen skládkou. Stěny jsou těžko přístupné, ale přesto lze aragonit v puklinách horniny ještě stále nalézat (Z. Dvořák, ústní sdělení).

Všechlapy Všechlapy jsou malá obec 2 km jz. od Teplic. Lokalita aragonitu a dalších minerálů se nachází v činném čedičovém lomu severně od obce. Hlavní výskyt známého a v literatuře často uváděného (např. Bernard et al., 1981) fialového aragonitu je podobně jako v Korozlukách vázán na kalcitové žíly, které vyplňují pukliny v hornině. Žlutě zbarvené kalcitové žíly o mocnosti až několika centimetrů se často rozevírají a v dutinách je kromě drobně krystalovaného klencového kalcitu někdy přítomen i křemen, mladší generace kalcitu, blíže nespecifikované oxihydroxidy železa a také fialový aragonit. Z dřívějších nálezů je zmiňován také baryt v namodralých tabulkách až 2 cm velkých (Fišera et al., 1984). Aragonit vytváří nejčastěji stébelnaté agregáty částečně nebo zcela vyplňující dutiny. V některých dutinách se vyskytuje jako vějíře paprsčitě uspořádaných stébel nebo jehlicovitých krystalů a méně často tvoří i šestiboké hranoly, které se opírají o stěny dutin, takže nemají terminální zakončení. Aragonitové krystaly bývají v jádrech často přeměněny na bělavý až růžový kalcit a jsou běžné i případy úplných přeměn celých krystalů a drúz na kalcit (paramorfózy). Například v Teplickém oblastním muzeu jsou uloženy dva vzorky (o velikosti přes cca 20 x 30 cm) s šestibokými krystaly až 15 cm dlouhými, tvořenými pouze kalcitem. V minulosti byly na lokalitě nalezeny krystaly a agregáty fialového aragonitu přes 30 cm dlouhé (Fišera a Püspöki, 1978), později (posledních asi 15 let) byly nalézány již jen agregáty menších velikostí. Aragonitové výplně žil do 1 cm mocnosti byly relativně časté. Bohužel brekciovitý charakter horniny a podrcení vzniklé při odstřelech znemožňovaly nálezy větších částí aragonitové žiloviny. Nejhojněji se žíly s fialovým aragonitem nacházely ve spodním patře. Bohužel toto patro se již od roku 1999 netěží a je v něm umístěn mobilní drtič a haldy nadrceného štěrku (stav v r. 2002). Ve vyšších partiích lomu jsou kalcitové žíly hojné, ovšem fialový aragonit v naprosté většině neobsahují. V souvislosti s deponováním aragonitu ze Všechlap ve sbírkách je potřeba zmínit, že na denním světle jeho fialová barva bledne, proto je vhodné vzorky uchovávat ve tmě. Na lokalitě byla zjištěna i další forma výskytu – drobné jehlicovité krystaly v malých karbonátových mandlích nebo konkrecích. V případě mandlí se jedná patrně o výplně dutin po plynech v okrajových částech čedičového tělesa. Složení mandlí nebylo zatím podrobně zkoumáno. Nejčastěji jsou zřejmě tvořeny různými generace kalcitu, či jiných karbonátů, občas je přítomen velmi drobně krystalovaný čirý křemen, nebo ledvinky šedavého až narůžovělého chalcedonu. Jako nejmladší bývá vzácně přítomen čirý a bílý jehlicovitý aragonit (jehlice do 0,5 cm). Tyto mandle byly nalezeny v levé - netěžené - části druhého patra (hned při vstupu do lomu), kde je hornina přeměněná na převážně jílovitou hmotu. Karbonátové konkrece byly nalezeny vzácně v horních partiích lomu, také v alterovaných (jílovitých částech). Oproti Měrunicím jsou ovšem zdejší konkrece mnohem menší, většinou do 2-5 cm (J. Mánek, ústní sdělení) a jehlice obvykle nevyrůstají jako drúzy přímo z hmoty konkrece, ale narůstají na nejmladší minerál uvnitř dutiny. Poslední formou výskytu aragonitu na lokalitě jsou rovnoběžné vláknité agregáty, které zmiňují Fišera et al. (1984). Jejich mocnost dosahuje 10-ti cm a občas se vyskytují ještě dnes ve střední části druhého patra.
sbírka a foto K. Mařík sbírka a foto K. Mařík

Závěr:

Je samozřejmé, že předložený příspěvek neprezentuje úplný výčet všech lokalit aragonitu v Českém středohoří, těch jsou totiž desítky. Snahou autorů bylo připomenout lokality, které poskytly zajímavé nálezy aragonitu v nedávné době (popřípadě poskytují dodnes). Z textu ovšem jasně vyplývá, že v Českém středohoří je stále možné běžně nacházet kvalitní vzorky aragonitu. Jednou za čas se povede dokonce významnější nález. Proto nezbývá než hledat a těšit se, co překvapivého bude objeveno v následujících letech… P.S. Pokud si myslíte, že zde nějaká významná lokalita chybí, autoři s povděkem přijmou námět na rozšíření tohoto přehledu.

Poděkování:

Rentgenometrické ověření vybraných minerálů bylo financováno z výzkumnému záměru GLÚ AV ČR CEZ: Z3-013-912. Poděkování patří majiteli pozemku v Korozlukách panu M. Peroutovi ml. z Mostu, za umožnění vstupu a spolupráci při záchranných odběrech vzorků v letech 1999 - 2001. Za informace o některých lokalitách děkujeme pánům J. Svejkovskému a Z. Dvořákovi z dolů Bílina, M. Radoňovi z Oblastního muzea v Teplicích a především O. Janečkovi z dolů Tušimice.

Literatura:

Bernard J. H. a kol. (1981): Mineralogie Československa.- ČSAV Praha, 645 str.
Bořický E. (1873): Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 2, 217-218, 240-242.
Brus Z. (1986): Nový nález aragonitu z Obrnic u Mostu.- Časopis pro mineralogii a geologii, 31/3, 313.
Dvořák Z., Svejkovský J. (in print): Aragonit z Braňan.- Minerál.
Filippi M. (1998): Zpráva o výskytu aragonitu u Měrunic v Českém středohoří. - Minerál, 6/98, 426-428.
Filippi M. (2001): Zpráva o výskytu různých morfologických forem aragonitu v Lounském středohoří.- Bull. mineral.- petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 9, 76-81.
Filippi M. (2002): Korozluky - pozoruhodná lokalita Českého středohoří.- Bull. mineral.- petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 10, 320-321.
Filippi, (in print): Hořenec u Bíliny - světová lokalita krystalů aragonitu.- Minerál.
Fišera V., Püspöki P. (1978): Nové nálezy na lokalitě Všechlapy.- Časopis pro mineralogii a geologii, 23/1, 87.
Fišera V., Kemenáš M., Blažek M. (1984): Doplnění poznatků o minerálech ze Všechlap.- Časopis pro mineralogii a geologii, 29/1, 99.
Hibsch J. E. (1934): Die Minerale des Böhmischen Mittelgebirges.- Gustav Fischer Verlag, Jena, 196 s.
Kratochvíl J. (1957): Topografická mineralogie Čech, 2.vyd., ČSAV Praha, 1432 s.
Svejkovský J. (2003): Nové nálezy z kamenolomu Dolánky u Teplic.- Minerál, 5/03, 360-364.